Komentáře: Helena Procházková

Od: Bývalý přítel z mládí

Bývalý přítel z mládí — Thu, 04 Jun 2026 17:46:21 +0000

Milá rodino, dovolte, abych vám vyjádřil upřímnou soustrast. Neumím si ani představit, jak obrovskou bolest prožíváte. Je to nenahraditelná ztráta. Víte, než se v Helenčině životě objevil Franta, prožili jsme spolu na začátku šedesátých let jedno nádherné léto. Chodili jsme spolu na tancovačky a na procházky kolem Labe. Pamatuju si, jak se mi tehdy s tou svou typickou hrdostí svěřila, že si ji v učilišti vyhlédla mistrová, protože má prsty stvořené pro jehlu. Když nám jednou při bouřce uletěl deštník, já trapně panikařil, ale ona začala tančit a smát se. Byl to jeden z těch nejkrásnějších smíchů, které jsem kdy v životě slyšel. Sbohem, Helo. Nikdy nezapomenu.

Od: Bývalá kolegyně Petra z práce

Bývalá kolegyně Petra z práce — Thu, 04 Jun 2026 17:39:04 +0000

Vážená rodino, přijměte mou nejhlubší soustrast. S Helou jsme strávily roky u šicích strojů v kolínské Módě. Byla to ta nejlepší vedoucí, jakou jsme kdy měly. Pod sebou měla dvacet ženských, což v textilce nebyl žádný med, ale ona měla přirozenou autoritu. Nikdy se nezapojovala do žádných intrik a drbů, ale tu atmosféru, klapot starých Singerů a naši ženskou sounáležitost milovala. Když některá z nás udělala chybu a zkazila steh na sukni, Helunka nepřišla s křikem. Sedla si vedle nás na stoličku a v naprostém klidu nám to ukázala znovu. Měla neskutečně šikovné prsty, jak jí říkávala už stará mistrová na učilišti. Byla to dáma s velkým D a skvělá kamarádka. Bude nám nesmírně chybět.

Od: Vnučka Kateřina

Vnučka Kateřina — Thu, 04 Jun 2026 17:34:16 +0000

Babičko moje, pořád čekám, až zazvoní telefon a na displeji se ukáže tvoje jméno, protože jsi zase zapomněla, že jsem v práci do šesti. Zůstalo tu po tobě takové prázdno, že ho žádná slova neumí unést. Včera jsem poprvé otevřela krabici s tvými věcmi. Vzala jsem do ruky tu tvou nejoblíbenější hedvábnou košili a úplně mě to vrátilo zpátky do tvé kuchyně na baráku, kde to vonělo čerstvou buchtou nebo sekanou. Když jsem pak doma uklízela a strašně rázně hodila ponožky do koše, musela jsem se přes slzy smát. Přesně takhle jsi utírala stůl, když tě děda naštval. Tak tohle mám po tobě, babi. Chybíš mi každou vteřinu. Miluju tě a navždy budu.