Květoslava Svánovská

​Babička byla mimo vděk velkou obětavou duší s lidským srdcem a otevřenou náručí. Všem potřebným vždy pomáhala tak, aby to co nejvíce uspokojilo jejich potřeby a přineslo jim úlevu. Lidé, kteří hledali oporu, u ní nacházeli pevnou půdu pod nohama. Sama se sice pohybovala v proměnlivém světě a její vlastní životní cesta byla nelehká, ale vystupovala jako odvážná průvodkyně. Snažila se ze světa vytěžit to nejlepší, plno naděje, inspirace a klidu.

​Možná její pomoc neměla vždy fyzickou či hmatatelnou formu, ale dokázala uzdravovat zraněnou duši. Vyzařovala z ní zvláštní hřejivá záře, jež uklidňovala a směřovala ke světlu. Opravdu jako by říkala: „Zhluboka se nadechni, zavři oči, podrž mě za ruku a přej si.“ Její přítomnost přinášela závan svěžího vzduchu a požehnanou úlevu. Dokázala dát podnět každému, kdo potřeboval slyšet povzbuzení a překlenout těžké období. Osvětlovala cestu druhým.

​Sama to přitom neměla v životě vůbec jednoduché. Musela se potýkat s řadou překážek a dlouho neměla dostatek útočiště ani úlevné podpory. Musela spoustu věcí zvládnout bez cizí pomoci. Dlouhé roky čekala na svou velkou příležitost, až se v pokročilejším věku setkala s mužem, který si ji vzal za manželku, chránil ji a zajistil. Byl jejím majákem a bezpečím. Přinesl do jejího života mnoho radosti, úsměvu a pocit, že konečně vyhrála. Společně našli rodinu, domov a klidný přístav.

​Babička byla nesmírně šikovná na ruční práce a byla si vědoma jejich hodnoty a významu. Své umění a moudrost předávala dál svým dětem. Nepodléhala únavě a nedopustila oslabení toho, co vznikalo po generace. Měla pevný základ v tvořivosti. Její ruční tvorba byla prostředkem k dosažení vyššího smyslu. Její mladší dcera se od ní velmi ráda učila a výsledky se dostavily i v jejím dospělém životě, na což by byla babička velmi hrdá.

​Věřila v píli, práci na sobě a neustále se chtěla zlepšovat. Přála všem jen to nejlepší a předávala dál hodnoty, které stály za to přenést do budoucnosti. Velmi si vychutnávala tvůrčí činnost, měla ráda lidovou klasiku. Babička dokázala mnohé, ale neměla potřebu učinit velké změny, ale tvůrčí činnost vedla vědomě jako něco hluboce smysluplného.

Babiččina ​Moudrost
„Věnuj pozornost svým snům.“
​Životní cesta babičky byla plná světla, obětavosti a předávání moudrosti.