Libuše Špinlerová

Babička se narodila v Malých Svatoňovicích, kde zároveň vyrostla a strávila celý svůj život v rodinném domě na samém konci ulice.

​Byl to typický starší rodinný domeček s malou zahrádkou, na které moje babička pěstovala své oblíbené bylinky, koření a trochu zeleniny. Mám ji v živé paměti, jak se s láskou a v předklonu starala o své záhony. Vedle zahrádky chovala slepice s kohoutem. Strašně ráda jsem jim tam rozsypávala zrní, ale zároveň se kohouta neuvěřitelně bála. Pamatuji si, jak babička často nadávala na kuny, protože jí zalykaly slepice. Byla z toho vždycky hrozně nešťastná!

​Vpředu domu byl malý dvorek s jednoduchou dřevěnou lavičkou stojící na velkém kameni. Mám živou vzpomínku na to, že babiččin dům měl velmi specifický, velký klíč – vypadal jako od starého zámku. Nedal se nosit po kapsách ani v peněžence. Byl neobvykle velkého rozměru a těžší váhy, přesně jako klíč k nějakému hradu. A ano, jako do zámku, babička byla totiž taky naše královna.

​O všechny se s láskou pečlivě starala. Pamatuji si ji téměř výhradně v šatech, sukni a kabátu. Její botník, to byla jedna velká skříň, kde jsme si jako děti neuvěřitelně rády zkoušely její střevíce – jak na vysokých, tak i na menších podpatkách.

​Babička uměla vytvořit neuvěřitelné teplo domova. Byla nesmírně starostlivá a pracovitá. Vzpomínám si, jak poctivě vyvařovala po domácku vývar, ručně vyráběla nudle do polévky a ve starém dvojdřezu pak ručně umývala nádobí. Její kuchyně byla její velmi oblíbenou místností. Byla to paní domu a královna, která měla všechno pevně pod kontrolou. Pamatuji si také, že hodně let pracovala v obchodech.

​Byla zodpovědná, vyrovnaná a držela rodinu pohromadě. Všichni jsme se u ní pravidelně scházeli. Mimo to byla spravedlivá, laskavá a morální. Nebyla nikdy uspěchaná, žila si svým vlastním tempem, plná sil a neuvěřitelně vitální k životu.

​Její pouhá přítomnost nás dokázala odtrhnout od každodenních starostí a na chvíli nás uvolnit. Nikoho se nesnažila přeměňovat, brala lidi přesně takoví, jací jsou. Cokoliv udělala, bylo uděláno s čistou láskou. Její jídlo bylo voňavé, pestré a barevné. Babička toho dokázala neuvěřitelně mnoho. Za všechnu tu její starost, péči a vytrvalost si zaslouží naše nejhlubší uznání. Učila nás, že bychom měli bojovat za to, co máme rádi, a jen tak se nevzdávat.

​Měla pocit závazku, někdy si možná ukousla příliš velké sousto. Snažila se dlouhodobě udržet harmonii a zdravé kondici. Byl to člověk, který vyzařoval neuvěřitelný klid. Rostla z ní čistá vyrovnanost a péče. Nabízela bezpečnou a hřejivou náruč. Hodně lidem prospěla svou srdečnou ochotou pomáhat. Vždycky si našla svou cestu za světlem.