Vyjádřit soustrast není nikdy snadné a v online prostředí to platí dvojnásob. Sociální sítě nám dávají možnost být nablízku i na dálku, sdílet radost i bolest, ale zároveň skrývají riziko, že slova vyzní jinak, než jsme zamýšleli. Co v osobním rozhovoru působí přirozeně a laskavě, se na Facebooku, Instagramu, Messengeru, Viberu či v SMS zprávě může změnit v necitlivý komentář. Jak tedy v digitálním světě projevit upřímnou účast, aniž bychom zranili city pozůstalých?
Soukromá zpráva, nebo veřejný komentář?
Kondolence není pouze formalitou, ale gestem, kterým pozůstalému dáváme najevo, že cítíme jeho bolest a že na nic není sám.
Jedním z častých dilemat je, zda upřímnou soustrast projevit přímo pod příspěvkem, který pozůstalý napíše, nebo zvolit raději osobní zprávu. Žádná z těchto cest není nesprávná, ale každá má svá specifika:
- Veřejný komentář dává najevo, že pozůstalý má kolem sebe podporu širšího okolí. Hodí se zejména tehdy, pokud nejste v úzkém kontaktu, ale chcete vyjádřit účast.
- Soukromá zpráva je vhodnější, pokud vás s pozůstalým pojí bližší vztah. V takové chvíli bývá diskrétnost cennější než veřejné gesto.
Čemu se při kondolenci na sociálních sítích vyhnout?
Na co zemřel?
Snad pod každým příspěvkem publikovaným na sociálních sítích najdeme nespočet těchto dotazů, přestože zvědavost v tomto případě absolutně není na místě. Pozůstalý není vždy připraven sdílet detaily o smrti svého blízkého. Navíc to odvádí pozornost od toho, co by pro nás mělo být podstatné: jeho smutek.
Vím, jak se cítíš
Jde o zažitou frázi, která se běžně a hojně používá. To však neznamená, že je to tak správné. Ve skutečnosti takovým sdělením můžeme pozůstalému hodně ublížit. Nikdo z nás nemůže ani tušit, jak se doopravdy cítí.
Je na lepším místě
Vyjádření s náboženským podtextem může být sice dobře míněné, ale měli bychom myslet na to, že pozůstalý s námi nemusí sdílet naše duchovní postoje. Může to navíc vyznít tak, jako bychom po něm žádali, aby vnímal ztrátu jako úlevu, ačkoliv je jeho srdce sevřené smutkem.
Alespoň už netrpí
Bagatelizace bolest pozůstalého nezmírní, spíše naopak. Snaha hledat pozitivní stránku tragické situace se často mine účinkem. Pro toho, kdo ztratil blízkého, bývá těžké vnímat „alespoň“; v danou chvíli cítí hlavně bolest.
Musíš být silný
V pozůstalém můžeme takovým vyjádřením nechtěně vzbudit pocit, že by měl své emoce dávat najevo jinak nebo si je nechat pro sebe. Přitom právě možnost projevit slabost bývá důležitou součástí procesu truchlení. Každý má právo prožívat zármutek po svém a nikomu nepřísluší jej hodnotit.
Mlčet, či reagovat?
Hodně lidí neví, jak reagovat. Důvodem bývá především strach z toho, že vyřknou něco nepatřičného. Výsledkem je tak mlčení, které může být vnímáno jako lhostejnost. I když opravdu nevíte, co napsat, zkuste jednoduchou větu: „Myslím na tebe.“ Hezké gesto, které má váhu.
Každá situace je samozřejmě odlišná, ale jedno pravidlo platí ve většině případů: méně je více. Pokud tedy stále váháte nad svou reakcí, držte se jednoduchosti a pravdivosti. Nemusíte hledat ta nejdokonalejší slova a dávat dohromady složité formulace, stačí, když druhý ucítí, že vám není lhostejný a že vám na něm záleží.
Vzory kondolencí v digitálním prostoru
V následujících řádcích vám přinášíme slova soustrasti a podpory, která mohou veřejně na sociálních sítích či soukromou zprávou vyjádřit naši upřímnou účast rodinám a všem blízkým, zasaženým touto bolestnou ztrátou:
Krátké a uctivé
- Upřímnou soustrast celé rodině.
- Myslím na Vás v této těžké chvíli.
- Sdílím s Vámi bolest nad vaší ztrátou.
Středně dlouhé
- Přijměte, prosím, mou upřímnou soustrast. Ať Vám vzpomínky na společně prožité chvíle přinášejí útěchu a sílu.
- Je mi nesmírně líto Vaší ztráty. Posílám hodně síly a myslím na všechny pozůstalé v tomto náročném období.
- Vyjadřuji Vám svou hlubokou účast. Kéž Vás obklopí láska a podpora blízkých, abyste našli klid v těchto obtížných dnech.
Delší a osobnější
- Od chvíle, kdy mi vyskočila ta zpráva, nedokážu na nic jiného myslet. Vím, že je to nesmírně těžké. Zkus být silný, pokud to půjde. Doprovázíš maminku na její poslední cestě a je to velmi důležité, ale také náročné. Pokud to tak budeš cítit, neboj se uvolnit, plakat nebo křičet. Všechno je dovoleno. A kdybys chtěl zavolat a jen si popovídat, klidně zavolej. Nechci Tě příliš obtěžovat, jen chci, abys věděl, že na Tebe myslím a jsem tu pro Tebe.
Duše se můžeme dotknout i přes obrazovku nebo displej
Ačkoliv lidská řeč často selhává tváří v tvář bolesti, právě ona nám umožňuje být si blíže, a to i v prostoru, kde nás dělí obrazovka počítače nebo displej mobilního telefonu. To, co sdílíme s druhými, není pouhý text, je to kousek nás samých, který odevzdáváme tam, kde je třeba pohladit zraněnou duši. Každé upřímné slovo soucitu, každá věta napsaná s tichou pokorou, to vše se může stát drobným světlem v temnotě zármutku. I prosté sdělení, že jsme nablízku, že sdílíme smutek a že naše vzpomínky na ty, kteří odešli, zůstanou živé, mohou pro pozůstalé znamenat mnoho. V tom spočívá skutečné umění kondolence: v blízkosti, která překoná jakoukoliv vzdálenost.
Foto: Shutterstock
Ilustrace: Leonardo
Martina Malá
Autor článku
Odchod blízkých je zkušenost, která mění perspektivu. Je to moment, který boří hranice a kdy si uvědomíme, co je opravdu důležité. Snažím se přirozeně spojovat lásku ke slovu s respektem k lidským příběhům a své příspěvky psát jednoduše, prakticky a srozumitelně.
