Když někdo z našeho okolí ztratí svého blízkého, vhodná slova kondolence se hledají jen stěží. Přesto je důležité projevit podporu a účast – tiše, s respektem a bez zbytečných přešlapů. Vyjádřit upřímnou soustrast je projevem lidské blízkosti. I když víme, že slovy nelze zmírnit bolest ze ztráty, může právě naše podpora přinést pozůstalým pocit, že v tom nejsou sami. Je přirozené, že si v takové chvíli nejsme jistí, co říct. Důležitější než dokonalá slova je však odvaha zůstat nablízku.
Nevhodnou kondolencí můžeme také ublížit
Kondolence není jen formální povinnost. Je to projev blízkosti, kterým dáváme pozůstalému najevo, že v tom není sám. Nevhodně zvolená slova však mohou zranit nebo vytvořit odstup. I krátké a upřímné vyjádření podpory je obvykle lepší než hledání dokonalých slov.
Zatímco náš život běží ve známých kolejích, život někoho jiného se náhle zastavil. Možná proto je tak těžké najít ta správná slova. Přesto jsme to my, kdo by měl projevit soucit a proměnit ticho v blízkost. Jak tedy kondolovat s úctou, citlivostí a respektem k bolesti druhého?
To nejcennější, co můžete nabídnout, je vaše blízkost
Naše přítomnost může mít větší význam, než si uvědomujeme. Dává pozůstalému najevo, že nám na něm záleží a že v tom není sám. Často stačí jednoduchá věta: „Je mi to líto.“ Nebo prosté ujištění: „Jsem tady, kdybys mě potřeboval.“
Dlouhý proslov obvykle není potřeba; často stačí několik upřímných slov a ochota zůstat nablízku. Důležité je ale nezůstat stranou. Vyjádřit soustrast neznamená říct něco dokonalého. Znamená to být nablízku, být lidský a nezmizet.
Jakých chyb se při kondolenci nejčastěji dopouštíme?
Prázdná klišé místo osobního sdělení
Formální věty jako „Dovolte mi vyjádřit upřímnou soustrast“ nebo „Přijměte mou upřímnou soustrast“ nejsou samy o sobě špatně. Osobněji však působí, když je doplníte krátkou vzpomínkou nebo konkrétní nabídkou pomoci.
Domnělý soucit
„Vím, jak se cítíš,“ je věta, kterou můžeme i nechtěně ublížit. Ač ji často vyslovujeme s dobrým úmyslem, její význam je zavádějící. Není totiž pravdivá. Nemůžeme skutečně vědět, co druhý člověk právě prožívá. Ani tehdy, když jsme sami zažili něco podobného. Bolest druhého je krajinou, ke které nemáme mapu. Můžeme znát podobný terén, ale nikdy ne jeho konkrétní svahy, stíny a propasti.
Říct „Vím, jak ti je,“ může znít jako snaha přemostit propast bolesti. Ale ve skutečnosti ji spíše zlehčuje. Místo porozumění nabízíme srovnání a tím můžeme nevědomky prohloubit bolest pozůstalého. V jeho nitru to může znít jako: „Tvoje bolest není výjimečná, i já jsem si tím prošel a zvládl jsem to, zvládneš to taky.“
Jenže smutek každého člověka je jedinečný, neporovnatelný. A právě proto není třeba hledat dokonalá slova. Možná je lepší mlčet, než říct frázi, která nezní upřímně. A když už chceme něco říct, často stačí „Je mi to líto,“ „Myslím na tebe“ nebo prosté „Jsem tady pro tebe“. Nejde o dokonalost slov, ale o jejich pravdivost a pokoru, se kterou je vyslovujeme.
Ujišťování, že zesnulému je už dobře
Často se uchylujeme k frázím jako „Už ho nic nebolí“ nebo „Je na lepším místě“. I když jsou myšleny dobře, mohou působit jako zlehčování bolesti nebo jako tlak, aby se pozůstalý se ztrátou rychle smířil.
Bagatelizace
Hlášky typu „Alespoň už netrpí“ nebo „Dožil se krásného věku“ nejsou v této situaci také vhodné. Ačkoliv mohou znít rozumně a jejich úmysl může být uklidnit či povzbudit, ve skutečnosti mohou hluboce zraňovat. Pozůstalý netouží slyšet logická vysvětlení, touží být pochopen. Bolest ze ztráty je přítomná bez ohledu na věk zesnulého, délku nemoci nebo okolnosti odchodu. Každý vztah je jedinečný, a proto se i bolest může projevit později, hlouběji nebo intenzivněji.
Zvědavost
Sotva skončil obřad a vy už řešíte, na co dotyčný zemřel, za jakých okolností to probíhalo a jaké dědictví po sobě zanechal? Tyto otázky si raději nechte pro sebe. Diskrétnost a ohleduplnost by měly v těžkých chvílích převažovat nad touhou po informacích.
Co pomáhá víc než dokonalá slova?
Nabídněte konkrétní pomoc: můžete dojít na nákup, pohlídat děti, vyvenčit psa nebo pomoci s praktickými povinnostmi. Pokud je fyzická blízkost vítaná, můžete nabídnout objetí.
Nemusíme nic zlehčovat. Smutek si zaslouží prostor i ticho, třebaže se vám zdá, že pozůstalý potřebuje pomoci přijít na jiné myšlenky. Smutek nekončí smrtí blízkého ani jeho pohřbem. To nejtěžší často přichází až ve chvíli, kdy je po všem. Proto nekončete u kondolence, ale ozvěte se za týden či za měsíc. A pokud opravdu tápete a nevíte si v této situaci rady, zvolte prosté vyjádření pravdy. Mnohdy je totiž upřímné „Nevím, co říct, ale jsem tu pro tebe“ tím, co pozůstalý ocení nejvíce.
Co říct, když nevíme, co říct?
- „Je mi to líto. Myslím na tebe.“
- „Jsem tu pro tebe. Jestli budeš chtít mluvit nebo jen chvíli nebýt o samotě, můžeme být spolu.“
- „Přijměte, prosím, mou upřímnou soustrast. Myslím na vás i na celou rodinu.“
- „Nedokážu si představit, jak těžké to je. Ozvu se ti zítra.“
- „Na [jméno] budu vzpomínat s vděčností. Nikdy nezapomenu, jak [konkrétní vzpomínka].“
- „Pokud budeš chtít, v úterý ti přivezu nákup nebo vyvenčím psa.“
- „Nemusíš mi odpovídat. Jen chci, abys věděl, že na tebe myslím.“
- „Je mi líto, že jste přišli o člověka, který pro vás tolik znamenal. Myslím na vás.“
Další konkrétní formulace najdete v článku Upřímná soustrast 100x jinak.
Nejčastější otázky
Kdy je vhodné vyjádřit soustrast?
Nejčastěji při prvním osobním setkání po zprávě o úmrtí nebo během posledního rozloučení. Pokud se o ztrátě dozvíte později, má citlivá kondolence smysl i po pohřbu.
Jak reagovat, když pozůstalý nechce mluvit?
Respektujte jeho ticho a nenuťte ho k rozhovoru. Stačí dát najevo, že jste nablízku a že nemusí odpovídat ani nic vysvětlovat.
Je vhodné pozůstalého obejmout?
Objetí nabídněte jen tehdy, pokud je váš vztah blízký a druhý člověk dává najevo, že je mu takový kontakt příjemný. V nejisté situaci je ohleduplnější nejprve se zeptat.
Jak nabídnout pomoc konkrétně a bez prázdných slibů?
Nenabízejte pouze neurčité „kdyby něco“. Navrhněte konkrétní pomoc a čas, například přivézt nákup, vyzvednout děti nebo doprovodit pozůstalého na úřad.
Má smysl ozvat se i několik týdnů po pohřbu?
Ano. Právě po pohřbu často podpora okolí slábne, zatímco zármutek pokračuje. Krátká zpráva nebo konkrétní nabídka setkání může být v této době velmi cenná.
Foto: Shutterstock
Martina Malá
Autor článku
Odchod blízkých je zkušenost, která mění perspektivu. Je to moment, který boří hranice a kdy si uvědomíme, co je opravdu důležité. Snažím se přirozeně spojovat lásku ke slovu s respektem k lidským příběhům a své příspěvky psát jednoduše, prakticky a srozumitelně.
