Model pěti fází umírání podle Elisabeth Kübler-Rossové popisuje popírání, hněv, smlouvání, depresi a přijetí. Nejde však o povinné kroky ani o přesné pořadí. Některé reakce se mohou prolínat, vracet nebo se vůbec neobjevit. Model je proto užitečný jako pomůcka k porozumění prožívání, nikoli jako návod, podle kterého má člověk správně umírat nebo truchlit.
Kde se model pěti fází vzal
Psychiatrička Elisabeth Kübler-Ross se narodila 8. července 1926 v Curychu. Během druhé světové války pomáhala uprchlíkům a navštívila koncentrační tábor Majdanek. Tato zkušenost ovlivnila její pohled na utrpení, lidskou důstojnost a potřebu naslouchat lidem na konci života.
Vystudovala medicínu na Curyšské univerzitě a po sňatku s lékařem Emanuelem Rossem se přestěhovala do Spojených států. Ve své klinické práci mluvila s nevyléčitelně nemocnými pacienty o jejich obavách, vzteku, naději i posledních přáních. V době, kdy se o smrti v nemocnicích často mlčelo, považovala otevřený rozhovor za podstatnou součást péče.
V roce 1969 vydala knihu On Death and Dying. Popsala v ní pět reakcí, které pozorovala u lidí čelících vlastní blížící se smrti: popírání, hněv, smlouvání, depresi a přijetí. Kniha významně proměnila způsob, jakým zdravotníci i veřejnost mluvili o umírání, a přispěla k většímu zájmu o potřeby umírajících a jejich blízkých.
Její práce se setkala také s kritikou, například kvůli pozdějšímu zájmu o zážitky blízké smrti a spiritualismus. Historický význam jejího otevřeného přístupu ke smrti však zůstává nesporný.
Pět reakcí, které se mohou objevit
Popírání
Po sdělení závažné diagnózy nebo blížícího se konce může člověk reagovat nedůvěrou: „To není možné“ nebo „Muselo dojít k omylu.“ Popírání může na určitou dobu zmírnit nápor reality a dát psychice prostor, aby těžkou zprávu postupně zpracovala. Nemusí se objevit u každého a jeho podoba i délka jsou individuální.
Hněv
Může se objevit vztek na nemoc, osud, lékaře, blízké nebo lidi, kteří mají budoucnost stále před sebou. Hněv často není odmítnutím pomoci ani nevděčností. Může být způsobem, jakým se navenek projevuje strach, bezmoc a bolest. Pro blízké bývá náročný, ale nemusejí si jej automaticky vykládat jako osobní útok.
Smlouvání
Někteří lidé se snaží získat více času nebo alespoň pocit kontroly: „Kéž bych se dožil svatby“ nebo „Když udělám všechno správně, možná se to změní.“ Mohou uzavírat pomyslné dohody s Bohem, osudem nebo sami se sebou. Smlouvání pomáhá hledat řád v situaci, kterou člověk nemůže plně ovlivnit.
Deprese
Smutek, únava, stažení do sebe nebo menší zájem o běžné činnosti mohou souviset s uvědomováním si blížícího se konce a s loučením. Označení „deprese“ v tomto modelu neznamená automaticky klinickou depresivní poruchu. Pokud je psychické utrpení mimořádně silné, dlouhodobé nebo člověku znemožňuje fungovat, měl by jeho stav posoudit odborník.
Přijetí neboli smíření
Přijetí může znamenat, že člověk dokáže o své situaci mluvit, urovnat praktické záležitosti nebo se soustředit na čas s blízkými. Neznamená to, že už nemá strach, nepláče nebo je stále klidný. Smutek, úleva, nejistota i přání žít mohou existovat současně. Někteří lidé k přijetí nedospějí a není to jejich selhání.
Co model pěti fází neznamená
Pět fází není testem ani měřítkem toho, zda člověk situaci zvládá správně. Model neurčuje, co musí přijít jako první, jak dlouho má která reakce trvat ani že posledním cílem každého člověka musí být klidné smíření.
Prožívání konce života ovlivňuje zdravotní stav, osobnost, vztahy, kultura, víra i podmínky péče. Někdo své emoce otevřeně sdílí, jiný si je nechává pro sebe. Někdo se k předchozím reakcím vrací a někdo žádnou z popsaných fází nerozpozná. Všechny tyto možnosti patří k lidské zkušenosti.
Model má největší smysl tehdy, když pomáhá blízkým a pečujícím naslouchat. Neměl by sloužit k předpovídání chování ani k větám typu „teď už by měl být ve fázi přijetí“.
Umírání není totéž co truchlení
Kübler-Rossová původně popisovala reakce lidí, kteří věděli, že se blíží jejich vlastní smrt. Teprve později se model začal používat také pro truchlení po ztrátě blízkého. Některé emoce mohou být podobné, ale zkušenost umírajícího a zkušenost pozůstalého nejsou totožné.
Výzkum pozůstalých nepotvrdil jedno univerzální pořadí reakcí. Zármutek se může měnit ve vlnách a jeho průběh je u každého člověka jiný. Příliš doslovné používání pěti fází může vytvářet tlak, že pozůstalý truchlí špatně nebo že se musí postupně „propracovat“ až ke smíření. Takový tlak může místo podpory přidávat pocit selhání.
Kdy zármutek potřebuje odbornou pomoc
Truchlení je přirozenou reakcí na ztrátu a nemá jednotný časový plán. Silný smutek krátce po úmrtí sám o sobě neznamená duševní poruchu. Pozornost je namístě zejména tehdy, když intenzivní touha po zemřelém, neustálé zaujetí ztrátou nebo silná emoční bolest přetrvávají, výrazně narušují každodenní fungování a přesahují to, co je v daném kulturním a společenském prostředí očekávatelné.
Mezinárodní klasifikace nemocí ICD-11 tento stav označuje jako prodlouženou poruchu zármutku. Neznamená to, že se člověk „nikdy nevzpamatuje“, ani že každý dlouhý zármutek je nemoc. Diagnózu může stanovit pouze kvalifikovaný odborník a vždy je nutné zohlednit délku, intenzitu, dopad na život i kulturní souvislosti.
Pokud člověk dlouhodobě nezvládá běžný den, zůstává zcela izolovaný nebo má pocit, že už nemůže pokračovat, je vhodné obrátit se na psychologa, psychoterapeuta nebo lékaře. Vyhledání pomoci není slabost, ale způsob, jak v těžké situaci získat bezpečnou a odbornou podporu.
Nejčastější otázky
Musí každý projít všemi pěti fázemi?
Ne. Některé reakce se nemusejí objevit vůbec, jiné se mohou vracet nebo probíhat současně. Model není povinný scénář.
Jdou fáze vždy ve stejném pořadí?
Ne. Pořadí se může měnit a člověk se může mezi jednotlivými reakcemi opakovaně vracet. Nelze určit správnou nebo běžnou posloupnost.
Týká se model umírajících, nebo pozůstalých?
Původně vznikl z rozhovorů s nevyléčitelně nemocnými lidmi, kteří čelili vlastní smrti. Na truchlení pozůstalých byl rozšířen až později a je potřeba s tímto rozdílem počítat.
Jak dlouho jednotlivé fáze trvají?
Nemají stanovenou délku. Mohou trvat krátce, vracet se ve vlnách nebo se neobjevit vůbec. Důležitější než zařazení do fáze je naslouchat konkrétním potřebám člověka.
Znamená fáze „deprese“ klinickou depresi?
Ne automaticky. V modelu označuje především smutek, únavu a stažení spojené s uvědomováním si ztráty. Klinickou depresi může posoudit pouze odborník.
Kdy je vhodné vyhledat odbornou pomoc?
Když psychická bolest dlouhodobě výrazně narušuje každodenní život, vztahy nebo schopnost postarat se o sebe. Pomoc je důležitá také při pocitu bezvýchodnosti nebo myšlenkách na sebepoškození.
Model pěti fází zůstává významnou součástí historie péče o umírající. Nejlépe však slouží jako citlivý jazyk pro možné reakce, nikoli jako tabulka, do které je nutné lidské prožívání vtěsnat.
Zdroje: saintaloysiuscresson.org, hdsa.org, fa.cvut.cz, annalskemu.org, alfabet.cz, wikipedia.com, numberanalytics.com
Foto: Shutterstock
Ilustrace: Leonardo
Martina Malá
Autor článku
Odchod blízkých je zkušenost, která mění perspektivu. Je to moment, který boří hranice a kdy si uvědomíme, co je opravdu důležité. Snažím se přirozeně spojovat lásku ke slovu s respektem k lidským příběhům a své příspěvky psát jednoduše, prakticky a srozumitelně.
