Zážitek blízké smrti neboli NDE (z anglického near-death experience) je soubor intenzivních subjektivních prožitků, které někteří lidé popisují po situaci, v níž byli skutečně nebo zdánlivě blízko smrti. Může jít například o srdeční zástavu, vážný úraz nebo bezvědomí. Ve výpovědích se objevuje pocit opuštění těla, změněné vnímání času, světlo, hluboký klid, setkání s blízkými nebo rychlý přehled vlastního života.
Tyto zkušenosti bývají pro člověka velmi skutečné a mohou dlouhodobě ovlivnit jeho pohled na život. Samy o sobě však nedokazují existenci posmrtného života a neprožije je každý, kdo prodělá stav ohrožení života. K jejich pojmenování a rozšíření do veřejné debaty zásadně přispěl americký lékař a filozof Raymond A. Moody.
Kdo je Raymond A. Moody
Raymond A. Moody se narodil 30. června 1944 v Porterdale v americkém státě Georgia. Vystudoval medicínu a získal doktorát z filozofie. Působil jako vysokoškolský učitel a pracoval také v oblasti forenzní psychiatrie. Právě spojení lékařství, filozofie a zájmu o lidské prožívání ovlivnilo způsob, jakým přistupoval k tématu smrti a umírání.
V roce 1975 vydal knihu Life After Life, česky Život po životě. V ní použil označení near-death experience a shrnul opakující se motivy ve vyprávění lidí, kteří přežili vážné ohrožení života. Kniha oslovila miliony čtenářů a výrazně ovlivnila způsob, jakým se o zážitcích blízké smrti začalo mluvit.
Jak Moody se svědectvími pracoval
Moody během desetiletí vyslechl velké množství vyprávění o zkušenostech blízké smrti, sdílené smrti a dalších prožitcích spojených s umíráním. Jeho práce byla založena především na rozhovorech a porovnávání osobních výpovědí. Nešlo o moderní kontrolovanou klinickou studii, ale o průkopnické dokumentování tématu, kterému se v té době věnovalo jen málo odborníků.
Moody hledal společné prvky, ale zároveň upozorňoval, že nechce jednotlivými příběhy dokazovat posmrtný život. Zkušenost člověka a její následná interpretace nejsou totéž. Stejný motiv může jeden člověk chápat nábožensky, druhý psychologicky a další jej nemusí umět pojmenovat vůbec.
Co lidé během zážitku blízké smrti popisují
Žádný jednotný průběh NDE neexistuje. Některé motivy se však ve svědectvích opakují častěji. Mohou se objevit samostatně, v jiném pořadí nebo vůbec.
Obtížná sdělitelnost prožitku
Mnoho lidí začíná své vyprávění tím, že se zkušenost těžko převádí do slov. Popisují ji jako neobvykle živou, celistvou nebo odlišnou od běžného snu. To však samo o sobě neurčuje, jaký původ zkušenost měla. Vypovídá především o tom, jak silně ji člověk prožíval a jak obtížné pro něj bylo ji následně popsat.
Pocit klidu a změněné vnímání
Část lidí mluví o náhlém ztišení, ústupu strachu nebo pocitu odstupu od těla. Jiní popisují změnu vnímání zvuků, prostoru a času. Tyto výpovědi nelze vztáhnout na každého člověka v ohrožení života. Někteří si nepamatují nic a některé zážitky mohou být zmatené či nepříjemné.
Úlevný prožitek také nemůže zpětně potvrdit, zda konkrétní zemřelý člověk v závěru života cítil, nebo necítil bolest. Jde o vzpomínky přeživších na jejich vlastní zkušenost, nikoli o obecný popis průběhu umírání.
Světlo nebo vnímaná přítomnost
Dalším známým motivem je světlo, které lidé popisují jako příjemné, neoslňující nebo spojené s pocitem přijetí. Výklad se liší podle osobního přesvědčení a kulturního prostředí. Někdo mluví o Bohu, jiný o neurčité přítomnosti a další se duchovnímu vysvětlení vyhýbá.
Právě motiv světla patří k nejznámějším prvkům zážitků blízkých smrti. Je ale důležité ponechat rozdíl mezi tím, co člověk popsal, a tím, co z jeho zkušenosti můžeme objektivně vyvodit.
Životní přehled
Někteří lidé hovoří o rychlém sledu vzpomínek, někdy označovaném jako životní přehled. Nejde jen o obrazy jednotlivých událostí. Ve výpovědích se často objevují vztahy, dopad vlastního jednání na druhé a nový pohled na dřívější rozhodnutí.
Moody tento motiv popisoval spíše jako porozumění než jako vnější soud. Člověk může podle těchto svědectví znovu prožívat nejen své jednání, ale také pocity lidí, kterých se dotklo. Výkon, majetek a společenské postavení při tom ustupují do pozadí.
Hranice a návrat
Ve vyprávění se někdy objevuje čára, brána, práh nebo břeh. Člověk má pocit, že za určitou hranicí už nebude možné se vrátit. Návrat bývá spojován s vědomím, že „ještě není čas“, s rozhodnutím vrátit se nebo s náhlým obnovením běžného vnímání.
Dalším opakujícím se rysem je odlišné vnímání času. Několik okamžiků může být zpětně popisováno jako rozsáhlý a podrobný prožitek. Někteří lidé zároveň uvádějí, že se jim kvůli pocitu klidu vracet nechtělo. To neznamená odmítání života ani přání zemřít; jde o jejich popis tehdejšího stavu.
Co mohou zážitky blízké smrti dokazovat?
NDE jsou skutečné jako prožitek a vzpomínka člověka, který je popisuje. Samotná výpověď však nerozhoduje, zda šlo o duchovní zkušenost, reakci mozku, psychologický proces nebo souběh více vlivů. O původu zážitků blízké smrti neexistuje jedno všeobecně přijímané vysvětlení.
Stejně tak z nich nelze určit, co se děje po definitivní smrti, ani co prožíval konkrétní člověk, který zemřel. Moodyho práce je významná především tím, že dala lidem jazyk pro velmi intenzivní zkušenost a otevřela téma věcnější diskusi mezi medicínou, psychologií, filozofií a osobní spiritualitou.
Jak může NDE změnit další život
Lidé po podobné zkušenosti někdy uvádějí menší strach ze smrti, větší důraz na vztahy nebo změnu životních priorit. Návrat však nemusí být jen uklidňující. Člověk může prožívat zmatek, osamělost nebo obavu, že mu okolí nebude věřit. Důležitý je proto respektující rozhovor bez zesměšňování i bez vnucování jednoho výkladu.
Pro pozůstalé mohou příběhy o klidu, světle nebo setkání s blízkými představovat útěchu. Je ale citlivější nabízet je jako svědectví některých lidí, nikoli jako jistotu o tom, co jejich blízký po smrti zažil. Pokud člověk potřebuje praktickou nebo psychickou oporu, může využít také informace v části podpora pro pozůstalé.
Nejčastější otázky
Co znamená zkratka NDE?
NDE je zkratka anglického spojení near-death experience, česky zážitek blízké smrti. Označuje intenzivní subjektivní zkušenost hlášenou některými lidmi v souvislosti se skutečným nebo vnímaným ohrožením života.
Kdo je Raymond A. Moody?
Raymond A. Moody je americký lékař, filozof a autor knihy Život po životě. V roce 1975 zpopularizoval označení near-death experience a popsal motivy, které se opakovaly v osobních výpovědích.
Co lidé při NDE nejčastěji popisují?
Mezi známé motivy patří pocit opuštění těla, změna vnímání času, světlo, klid, přítomnost zemřelých blízkých, životní přehled nebo hranice, za kterou už není návratu. Ne každý člověk prožije všechny tyto prvky.
Prožije NDE každý člověk po srdeční zástavě?
Ne. Mnoho lidí po srdeční zástavě nebo jiném stavu ohrožení života neuvádí žádnou podobnou vzpomínku. Výpovědi se také liší podle člověka, okolností a způsobu, jakým se na zkušenost později ptáme.
Mohou být zážitky blízké smrti nepříjemné?
Ano. Přestože jsou nejznámější vyprávění o klidu a světle, někteří lidé popisují strach, zmatek, prázdnotu nebo jiné nepříjemné pocity. Není správné předpokládat, že všechny NDE probíhají stejně.
Dokazují NDE existenci posmrtného života?
Nejsou samy o sobě důkazem posmrtného života. Dokládají, že někteří lidé v blízkosti smrti prožívají mimořádně živé a významné zkušenosti. Jejich původ a přesný význam zůstávají předmětem odborné i filozofické debaty.
Zdroje a další čtení: článek o Raymondu Moodym na Médium.cz, profil Raymonda Moodyho na Wikipedii, audiokniha Život po životě na Audiotece, rozhovor s Raymondem Moodym na Novinky.cz, RaymondMoody.cz
Foto: Shutterstock
Martina Malá
Autor článku
Odchod blízkých je zkušenost, která mění perspektivu. Je to moment, který boří hranice a kdy si uvědomíme, co je opravdu důležité. Snažím se přirozeně spojovat lásku ke slovu s respektem k lidským příběhům a své příspěvky psát jednoduše, prakticky a srozumitelně.
