Napsat nekrolog se na první pohled může zdát snadné, ale ve skutečnosti to vyžaduje citlivost i pečlivost. Nekrolog není pouhé oznámení smrti, ale malý portrét života. Jeho smyslem je uchovat památku na zesnulého, dát pozůstalým možnost rozloučit se slovy a informovat veřejnost o odchodu člověka, kterého jsme měli rádi. Dobře napsaný nekrolog spojuje přesnost s úctou a jemností.

Co je to nekrolog?

Nekrolog je krátký publicistický nebo literární text, který se objevuje nejčastěji v novinách, časopisech či na webu, a jeho úkolem je připomenout život člověka, který nedávno zemřel.

Co do nekrologu patří

Základem je vždy sepsat jasné a pravdivé informace. Nic si nevymýšlet ani nepřikrášlovat. Čtenář se má dozvědět, kdo zemřel, kdy a kde k tomu došlo, případně v jakém věku. Ale nemělo by to působit jako klasické parte. Jde především o prostor vyjádřit, jaký dotyčný byl, co v životě dokázal a jaký odkaz po sobě zanechal. Jde o to vyzdvihnout, v čem byl výjimečný, a vše napsat s úctou…

Poté přichází prostor pro stručný přehled života. Neměl by se proměnit v suchý seznam škol a zaměstnání, ale spíše naznačit cestu, kterou zesnulý prošel. Kde se narodil, čemu se věnoval, co ho naplňovalo a těšilo. Vzpomínka na charakteristickou zálibu, drobný zvyk nebo osobní rys dokáže dodat textu lidskost a čtenářům pocit blízkosti. Nekrolog se tak stává víc než formální zprávou, stává se krátkým příběhem.

Neoddělitelnou součástí je zmínka o rodině. Obvykle se uvádějí pozůstalí: manžel či manželka, děti, vnoučata, sourozenci a někdy i příbuzní, kteří už také zemřeli. Nejde přitom jen o pouhá jména, ale i o připomenutí vztahů, které tvořily základ života zemřelého.

Důležité informace na závěr

Poté přicházejí praktické informace: kdy a kde se bude konat pohřeb či rozloučení, zda rodina zve širší veřejnost, nebo zda se obřad uskuteční jen v úzkém kruhu. Často se uvádí i prosba, aby lidé místo květin přispěli na dobročinný účel, nebo se uvádí kondolenční adresa. Tyto detaily usnadňují přátelům a známým najít cestu, jak projevit soustrast a účast.

Na závěr nekrologu je vhodné shrnout, co člověk po sobě zanechal: hodnoty, inspiraci či dopad na okolí, a ideálně doplnit krátkou osobní vzpomínkou či citací.

Praktická ukázka závěru nekrologu

Například: Antonín po sobě zanechal nejen krásné keramické dílo, ale hlavně vzpomínky na člověka, který byl trpělivý, laskavý a ochotný pomoci každému, kdo potřeboval radu nebo podporu. Jeho přístup k životu inspiroval přátele i rodinu, aby i oni hledali radost v malých každodenních věcech. Jak vzpomíná jeho dcera: Tatínek nás učil, že i drobný čin laskavosti může změnit den někoho jiného.

Rozloučení se uskuteční v úzkém kruhu rodiny v pondělí 30. září v 10:00 hodin v krematoriu v Praze. Rodina uvítá, pokud místo květin lidé přispějí na charitativní projekt, který Martin léta podporoval. 

Co by v nekrologu nemělo chybět

Úvodní odstavec

• Krátce připomenout význam zesnulého a to, v čem byl výjimečný. Například: Martin byl jedinečný člověk, který vždy myslel na druhé. Byl přátelský a každý se na něho mohl spolehnout.
• Zdůraznit, že nekrolog není jen souhrn faktů, ale i portrét osobnosti a odkazu.

Základní údaje (stručný výpis)

• Jméno, datum a místo narození a úmrtí;
• Profese a nejvýznamnější ocenění;
• Rodina (v základní podobě);
• Hlavní životní milníky.

Umělecký/profesní a osobní portrét

• Charakterové rysy, pracovní styl, vztah k lidem;
• Vyvážení silných i slabších stránek, aby obraz působil živě;
• Rodinné či soukromé zázemí – jen v míře, kterou rodina chce zveřejnit.

Zajímavosti a méně známé detaily

• Záliby, zvyky, drobné anekdoty. Například: Martin vždycky říkával, že když se smíchá práce s chutí, vzniká něco, co vydrží. A opravdu, ať už šlo o jeho zahradu, keramické výrobky nebo pomoc sousedům, vždy do všeho vkládal srdce a důslednost.
• Detaily, které ukazují lidskou stránku a činí text čtenářsky přívětivým.

Martin měl zvyk každý pátek odpoledne pečlivě zapisovat své týdenní plány do malého zápisníku, přičemž k nim vždy přidával jednu krátkou poznámku, co ho ten týden potěšilo. Přátelé vzpomínají, že právě tyto malé komentáře odhalovaly jeho radost z drobných věcí a smysl pro humor.“

Tyto maličkosti, anekdoty nebo citace pomáhají čtenáři vnímat člověka jako živou osobnost, nikoli jen souhrn dat.

Co do nekrologu nepatří

Stejně důležité jako to, co napsat, je i to, čemu se vyhnout. Nekrolog není místem pro šíření neověřených zpráv. Pokud rodina nechce zveřejnit příčinu smrti, je třeba to respektovat. Není vhodné uvádět příliš intimní detaily ani popisovat průběh posledních chvil, ty patří do soukromí, ne na veřejnost.

Není vhodné uvádět příliš osobní informace, které by mohly být citlivé nebo narušit soukromí: například celé jméno vzdálených příbuzných, detaily o zdravotním stavu či osobní spory. To platí i pro věci, se kterými se mohl zemřelý svěřit osobě, která nekrolog píše. Osobní tajemství, která si nepřál zveřejnit, je třeba respektovat a do textu je nezařazovat.

Chybou je také vnášet do nekrologu konflikty, výčitky nebo osobní kritiku. I když život zesnulého mohl být složitý a rozporuplný, nekrolog má sloužit k uctění památky, nikoli k vyřizování účtů.

Stejně tak není dobré sklouzávat k přehnané patetičnosti. Fráze jako „odešel do lepšího světa“ nebo „navždy usnul“ mohou znít okázale, ale často odvádějí pozornost od samotného člověka. Upřímnost a jednoduchost působí důstojněji než přikrášlování slov.

A nakonec: méně je někdy více. Výčet všech zaměstnání, cest a aktivit čtenáře unaví. Mnohem silnější je vybrat několik okamžiků, které život zesnulého nejlépe vystihují. Nekrolog není životopis do archivu, ale vzpomínka, která má pomoci uchovat obraz člověka v paměti těch, kteří ho znali.

Více informací k tématu najdete v článku: Nejčastější chyby při psaní nekrologů a jak se jim vyhnout

Styl a tón nekrologu

• Buďte jasní, citliví a respektující. Vyhýbejte se laciným či přehnaně patetickým frázím.
• Jednoduchost má sílu. Nepřekombinovaný jazyk lépe nese význam a emoce.
• Vyváženost faktů a emocí. Nekrolog by měl podat přesné informace a zároveň přiblížit lidskou zkušenost zesnulého.
• Správné jméno a oslovení: formální styl je v pořádku, ale jména a tituly musí být přesné.
• Ověřte si informace. Čerpejte ze spolehlivých zdrojů: od rodiny, z oficiálních oznámení či veřejně dostupných dokumentů.

Praktické tipy

• Než začnete psát, sepište si všechna fakta a ověřte je s rodinou nebo blízkými.
• Rozhodněte se, jak má být nekrolog dlouhý. Někdy to bude krátký odstavec, jindy delší medailonek, záleží na významu, kontextu.
• Využijte vzorů/šablon, ale pište svěží text. Nekrolog není technická zpráva.
• Pokud bude nekrolog v tištěném médiu, myslete na prostor a typografii. Jestliže jej zveřejníte online, můžete přidat fotografie a odkazy na charitativní projekty nebo krátké video.
• Po napsání si text s odstupem přečtěte, ať vidíte, zda zní upřímně a nepůsobí jako klišé.

Nekrolog Stephen Luscombe (29. října 1954 – 13. září 2025)

Jako zajímavý příklad můžeme uvést nekrolog Stephana Luscombe. Následující nekrolog ukazuje, jak může text obsahovat jak správné prvky, tak i části, které by se daly zlepšit.
Stephen Luscombe, klávesista a skladatel synth-popového dua Blancmange, zemřel ve věku 70 let na aneurysma břišní a srdeční potíže.

S hudebním partnerem Neilem Arthurem prosluli v 80. letech hity jako Living on the Ceiling a alba Happy Families a Mange Tout. Luscombe se vyznačoval experimentálním přístupem k hudbě – inspiroval ho koncert Kraftwerk, hrál také s Portsmouth Sinfonia a zakládal vlastní improvizační hudební workshop.

Po rozpadu dua v polovině 80. let pokračoval sólovou tvorbou a spolupracoval s indickými hudebníky v projektu West India Company. V roce 2011 se Blancmange sešli pro album Blanc Burn, Luscombe se však kvůli zdravotnímu stavu nemohl účastnit koncertního turné. Jeho hudba, smysl pro humor a osobní příběhy z kariéry zanechaly výrazný otisk v britské hudební scéně.

Co je na nekrologu správně

• Živý portrét osobnosti: nekrolog neříká jen fakta, ale ukazuje i Luscombův charakter a tvorbu.
• Kontext kariéry: uvádí nejen hity, ale i význam jeho hudby a její vliv.
• Osobní anekdoty: dávají textu lidskost a čtenáři pocit blízkosti.
• Chronologická linie života: od raného dětství přes hudební kariéru až po konec života a zdravotní stav.

Co by šlo zlepšit

• Délka: text je extrémně podrobný, pro běžný web nebo tisk je nutné výrazně zkrátit.
• Přehlednost: některé detaily (např. konkrétní pořadí singlů v UK Charts) mohou být pro širší čtenáře zbytečně technické.
• Citlivost: uvádění přesné příčiny smrti a zdravotních problémů je citlivé; je vhodné ověřit veřejnou dostupnost těchto informací.
• Nepotřebné detaily: některé anekdoty, ač zajímavé, mohou být pro nekrolog příliš dlouhé nebo odbočující od hlavního životního příběhu.

Zdroje:

• legacy.com – článek „How to Write an Obituary: 7 Steps from Obit Writing Experts“ uvádí jasně, co má nekrolog obsahovat: oznámení o úmrtí, životní příběh, rodinu, informace o obřadech, případně charitativní odkazy.
• recompose.life – průvodce „How to Write an Obituary: Guide and Template“, který zdůrazňuje ověřování faktů, co je důležité vyzdvihnout a co se může zdát příliš.
• theparisreview.org – rozhovor, který ukazuje, že dobrý nekrolog je i umělecké dílo: nejen seznam životních bodů, ale výběr toho, co v životě člověk zosobňoval.
• medium.com – doporučení stylu: být jasný, vyvarovat se eufemismů tam, kde nejsou nutné; používat „died” vs. „passed away“ v závislosti na kontextu.
• funeralguide.co.uk – průvodce Funeral Guide vysvětluje, že nekrolog je krátký biografický text oznamující úmrtí, který shrnuje základní fakta o životě zesnulého, jeho vztahy i praktické informace o pohřbu.

Foto: Shutterstock

Martina Malá

Autor článku

Odchod blízkých je zkušenost, která mění perspektivu. Je to moment, který boří hranice a kdy si uvědomíme, co je opravdu důležité. Snažím se přirozeně spojovat lásku ke slovu s respektem k lidským příběhům a své příspěvky psát jednoduše, prakticky a srozumitelně.

martik.j@centrum.cz

Více