Máte o tátovi vyprávět někomu, kdo ho nikdy nepotkal. Řečník se vás zeptá, jaký byl. Chvíli hledáte, čím začít. Kolegové by možná mluvili o tom, že se na něj dalo spolehnout. Vám se vybaví, jak do telefonu tvrdil, že nic nepotřebuje, a za deset minut volal znovu, jestli máte čas na kafe. Klidně začněte tím. Až to povíte nahlas, možná si vzpomenete i na to, o čem se vám spolu u toho kafe nejlíp mluvilo.
Takový rozhovor vám může pomoct ujasnit si, co o něm chcete říct lidem v síni a co si raději necháte doma. Smuteční řečník může z vašich vzpomínek připravit a přednést řeč, přečíst text, který už máte, nebo po domluvě vést celé rozloučení. Pokud chcete mluvit sami, může uvést váš proslov a převzít čtení, kdybyste si v průběhu potřebovali sednout.
Co potřebuje vědět člověk, který ho neznal
Na první schůzku stačí vzít pár poznámek nebo fotografii, u které máte chuť něco vyprávět. Sepište jména lidí, kteří mají v řeči zaznít, a data, na nichž vám záleží. Pak zkuste popsat jednu chvíli, kterou byste rádi připomněli. Kde jste byli? Kdo u toho byl? Co vám ten člověk tenkrát řekl? Můžete o tom mluvit tak, jak byste to vyprávěli někomu u stolu.
V ukázkové smuteční řeči Náš táta vzpomíná dcera Adama Černého na to, jak se doma usmiřovali rodiče. Po hádce uvařil mámě držkovou nebo kulajdu, protože je měla ráda. Tahle drobnost něco vypovídá o obou. O muži, který řešil věci po svém, i o tom, jak dobře věděl, co jeho ženě udělá radost. Když takový odstavec čte někdo za rodinu, klidně v něm může zůstat i kulajda a trochu jejího humoru. Přečíst si řeč Náš táta v memoáru Adama Černého.
Zeptejte se aspoň jednoho člověka mimo nejbližší rodinu, na co vzpomíná on. Možná vám kolega poví něco, co jste doma nikdy neslyšeli. Pokud vám dovolí jeho vzpomínku použít, předejte ji řečníkovi i se jménem. Může ji v řeči uvést jako kolegovo vyprávění a pak se vrátit k tomu, co jste o tátovi řekli vy.
Jak vybrat smutečního řečníka
Nejdřív si ujasněte, jestli hledáte někoho na přednes, nebo i na vedení rozloučení. Smuteční řečník pronáší řeč. Obřadník má na starosti průběh obřadu, třeba kdy zazní hudba, kdo dostane slovo a kdo hosty vyzve k poslednímu rozloučení. Obojí může zastat jeden člověk. Při prvním hovoru se zeptejte, které části převezme a co ještě domluvit s obřadní síní.
Začněte krátkým hovorem. Můžete rovnou říct, že někdo z rodiny by chtěl promluvit, ale rozhodne se až v den pohřbu. Nebo že jste napsali dopis a přejete si ho přečíst v původním znění. Člověk na druhé straně vám může říct, jak v takové situaci postupuje a jak by to šlo domluvit v místě, kde se koná obřad.
Zkuste při tom vyprávět jednu drobnost a chvíli poslouchejte. Doptá se třeba, jak jste tátovi doma říkali nebo kdo byl u toho, když se ta věc stala. Taková otázka vám často pomůže vzpomenout si na další podrobnost, kterou jste zprvu vynechali. Všímejte si i toho, jak se vám s dotyčným mluví. Budete s ním probírat věci, které možná teď nedokážete sdělit plynule.
Pokud už máte vlastní text, můžete mu poslat krátký odstavec a požádat, aby vám ho při hovoru zkusil přečíst. Uslyšíte, jak zachází s větou, u které vám záleží na každém slově. Pokud teprve sbíráte vzpomínky, zeptejte se, kdy budete moct vidět návrh a jak se řeší připomínky.
Smuteční řečník Tomáš Kotrlý
Tomáš Kotrlý je smuteční řečník, obřadník a poradce pro pozůstalé. V pohřebnictví pracuje přes dvacet let. Vystudoval teologii na Univerzitě Karlově a pohřebnictví se věnoval i v doktorském studiu kanonického práva. Vede oddělení pohřebnictví na Ministerstvu pro místní rozvoj. Vedle této práce se věnuje přípravě a vedení posledních rozloučení.
Můžete ho oslovit, pokud od řečníka potřebujete pomoc s tím, jak má rozloučení proběhnout. Možná už máte krátkou řeč od syna a písničku, kterou si zesnulý přál, a řešíte, kdo obřad uvede a jak obojí do programu zařadit. S Kotrlým můžete probrat podobu obřadu i to, jestli mu svěříte také přípravu a přednes smuteční řeči. O místě, termínu a rozsahu pomoci se domluvte přímo s ním. Kontakt najdete na profilu Tomáše Kotrlého na Memoárech.
Kde hledat další smuteční řečníky
Pokud hledáte někoho ve svém okolí, projděte si obřadníky a průvodce pohřbem na Mapě poslední péče. U kontaktů si ověřte, kam je dotyčný ochotný přijet a jestli vám může pomoct s přípravou textu, přečtením hotové řeči nebo vedením rozloučení. V první zprávě uveďte termín, místo a to, s čím potřebujete pomoct. Pokud máte datum zatím předběžné, napište to.
Vzor první zprávy řečníkovi
Dobrý den, hledáme řečníka na rozloučení s tátou [datum] v [čas] v [místo]. Pomohl byste nám řeč napsat a přečíst? Jeho vnučka by pak ráda řekla pár slov. Máte v ten den čas? Můžeme si zavolat a domluvit se, co vám připravit a kolik by to stálo? Děkuji, [jméno].
Můžete si přivést vlastního smutečního řečníka?
Ano. Pokud vám pohřební služba nabídne svého řečníka, můžete si domluvit vlastního nebo požádat někoho z rodiny. Řekněte to při sjednávání pohřbu a potvrďte si, že s vámi počítají i v obřadní síni. Zeptejte se, kdo přivítá hosty, kdo pustí hudbu a v kolik hodin má váš řečník dorazit. Pokud už máte cenovou nabídku, požádejte o rozpis a před potvrzením objednávky si ujasněte, které položky při této domluvě zaplatíte.
Jestli už jste objednávku potvrdili, ozvěte se pohřební službě co nejdřív a projděte s ní možnosti změny. Řečníkovi předejte kontakt na člověka, který na místě obřad koordinuje. Spolu si ověří čas na proslov a vyzkoušejí, kde se bude mluvit a jak si předají mikrofon. Vy pak v den pohřbu víte, za kým se obrátit, kdyby se něco změnilo.
Kdy a jak oslovit kněze nebo jiného duchovního
Pokud váš blízký patřil k farnosti nebo sboru, ozvěte se nejdřív tam. Jinak můžete vyhledat farnost nebo sbor podle místa rozloučení. U katolického pohřbu zavolejte na farní úřad. Biskupství královéhradecké doporučuje domluvit termín s knězem předem a teprve potom ho potvrdit pohřební službě. Českobratrská církev evangelická podobně doporučuje nejdřív oslovit kazatele a probrat s ním datum, místo i podobu pohřbu.
Při hovoru řekněte, kde se chcete rozloučit a jestli už máte termín předběžně rezervovaný. U katolického pohřbu se můžete zeptat na mši, obřad mimo mši nebo účast kněze při rozloučení v obřadní síni. Pokud má ve stejný den následovat i rozloučení u hrobu, řekněte to hned při domluvě. Chce-li promluvit někdo z rodiny, proberte s duchovním, v které části obřadu může jeho vzpomínka zaznít.
Co si domluvit před objednáním
Rodina může přijít s hotovým dopisem a potřebovat jen přednes. Jindy se sejde s řečníkem nad vzpomínkami, společně text doladí a na místě potřebuje i uvést obřad a sladit řeč s hudbou. Ptejte se na cenu za to, co využijete. V nabídce si nechte rozlišit přípravu textu, úpravy, přednes, cestu a vedení celého obřadu.
Potvrďte si také, kdy dostanete návrh a do kdy můžete poslat změny. Pokud se do přípravy zapojí víc lidí, pomáhá, když připomínky posílá jeden z nich. S člověkem, který povede obřad, si domluvte čas na řeč i chvíli, kdy zazní. Když chce promluvit kolega a vnučka, řekněte to už při sestavování programu. Oba pak vědí, po kom mají vstát, a vy máte čas najít pro jejich slova místo.
Ještě doma si řeč přečtěte nahlas a změřte si, jak dlouho vám trvá. Počítejte s tím, že v síni se některé věty budou říkat pomaleji. Pokud se do domluveného času nevejdete, zkuste nejdřív zkrátit výčet událostí nebo jmen a nechat v řeči příhodu, kvůli které jste ji napsali. Řečníkovi řekněte, u které věty chcete nechat chvíli na nadechnutí nebo po ní pustit hudbu.
Chcete-li nechat promluvit i někoho z hostů, proberte s obřadníkem, jak je ke slovu pozve a kolik na to bude času. V některých síních se po vás chystá další obřad. Delší vyprávění můžete nechat na setkání po pohřbu. U stolu se dá u jedné vzpomínky chvíli zůstat a zeptat se třeba na to, jak si stejnou věc pamatuje někdo jiný.
Když řečníka sháníte na poslední chvíli
Zavolejte člověku, který obřad připravuje, a zeptejte se, jestli může krátký text přečíst někdo, kdo už na místě bude. Domluvte se, do kdy mu text pošlete, a požádejte ho, aby vám potvrdil, že text má. Jednu vytištěnou kopii si vezměte s sebou i v případě, že jste text poslali předem.
Pokud se v rodině nikdo necítí na celou řeč, možná zvládnete před hudbou přečíst pár vět o jedné společné chvíli. Třeba o tom, kam jste s mámou chodívali v neděli. Můžete se také domluvit, že člověk, který obřad vede, řekne pár úvodních slov a potom pustí její oblíbenou píseň.
Které věty mají zůstat vaše
Pokud se při rozhovoru dostanete ke vzpomínce, kterou si chcete nechat pro sebe, řekněte to. Stejně tak můžete říct, že v řeči chcete zachovat jednu větu přesně tak, jak jste ji napsali. Třeba oslovení, které se u vás používalo doma, nebo něco z dopisu, co jste původně chtěli říct přímo tátovi.
Někdy se těžko hledá i to, jak v řeči zmínit živé. Třeba když v síni budou děti z prvního i druhého manželství. V rodině si můžete ještě předem říct, která jména mají zaznít a jak chcete o vzájemných vztazích mluvit. Pokud je potřeba dát prostor víc lidem, můžete každého nechat vyprávět jednu krátkou vzpomínku svými slovy.
Sourozenci si občas pamatují stejného rodiče úplně jinak. Pokud vám v návrhu nesedí věta, která mluví za všechny, požádejte řečníka, aby vzpomínku připsal tomu, kdo ji vyprávěl. Jedna dcera může říct, že jí bude chybět, jak jí táta volával cestou z práce. Její sourozenci si ve stejné chvíli můžou vzpomenout po svém.
Při kontrole návrhu zkuste číst nahlas. Uslyšíte včas například to, že se z „naší mámy“ stala „milovaná matka“ a že byste tak doma nikdy nemluvili. Napište řečníkovi, jak to říkáte vy. Projděte spolu i jména, jejich výslovnost a vztahy mezi lidmi, kteří v řeči zazní. Jestli před sebou zatím máte prázdný papír, postup najdete v průvodci psaním smuteční řeči.
U dopisu v první osobě si předem domluvte, jak ho řečník uvede. Může říct třeba „Tohle tátovi napsala jeho dcera.“ V sále pak lidé vědí, komu slova patří, i když u mikrofonu stojí někdo jiný.
Když chcete začít sami
Možná si část řeči chcete přečíst sami, jen máte obavu, že v půlce ztratíte hlas. Dejte řečníkovi kopii textu s očíslovanými stránkami. Domluvte si, že bude poblíž a ujme se čtení, když mu podáte papír nebo ukážete, kde jste skončili. Pokud se rozhodnete předat mu řeč ještě před začátkem, ví už, co má dělat.
Pokud jste si rozdělili přednes se sourozencem, přečtěte si předem navzájem aspoň začátky svých textů. Je možné, že jste oba začali stejnou příhodou. Můžete si ji rozdělit, každý z ní totiž zná něco jiného. Stejně dobře může jeden z vás přečíst jen pár vět a druhý na ně navázat vzpomínkou, kterou předtím slyšeli jen lidé u vás doma.
Jestli chcete tátovi říct něco vlastními slovy, můžete si tu větu nechat na konec. Domluvte se s řečníkem, že před ní na chvíli počká a podívá se vaším směrem. Budete mít čas se rozhodnout. Pokud zůstanete sedět, může ji přečíst za vás přesně tak, jak jste ji napsali.
Foto: Pavel Danilyuk / Pexels

Nikola Ondrejová
Partnerka Memoárů
Vzpomínky mají jednu zvláštní vlastnost. Časem blednou, stejně jako barvy na starých snímcích. Ale i v té nejzašlejší fotografii z babiččiny půdy stále tluče srdce okamžiku, který byl kdysi vším. Jmenuji se Nikola a mým úkolem je tyto okamžiky opatrovat. Svou prací vracím obrazům jejich jas, aby emoce, které v nich zůstaly schované, mohly znovu promluvit.







