Teta Jana se u polévky zeptá Pavla, kde se s tátou vlastně poznali. „Ve staré dílně. Nastoupil jsem tam jako učeň. Víte, jak jsme mu tenkrát říkali? Profesor.“ „Profesor?“ zopakuje Jana. „To nám doma nikdy neřekl.“
Pavel vypráví, jak jednou rozebral stroj a nevěděl, jak ho složit zpátky. Táta vzal kus kartonu a nakreslil mu, co kam patří. „Ten karton jsem měl ve skříňce ještě roky.“ „A nemáš ho ještě?“ zeptá se máma. Cestou z obřadu skoro nepromluvila.
Pohřební hostina dává po obřadu čas i na rozhovory, ke kterým před síní nedojde. Předem se hodí domluvit, koho pozvete, kde se sejdete a kdo hosty přivítá.
Posezení po rozloučení
Po obřadu se rodina a další pozvaní sejdou, aby spolu ještě chvíli strávili čas. Někdo zamluví stůl v restauraci, jiný pozve pár lidí domů. Když si sednete, možná se vám uleví. Už nemusíte dávat pozor, kdy máte vstát a co máte říct. A s člověkem, kterého jste před síní stihli jen pozdravit, si teď můžete v klidu popovídat.
Pohřební hostině se říká také smuteční hostina nebo kar. V některých obcích, jejichž zvyky zaznamenal Národní ústav lidové kultury, se takovému posezení říkalo také trachta. Národopisná encyklopedie popisuje i zvyk sejít se po návratu ze hřbitova v domě, kde rodina držela smutek. Dnes můžete vycházet z jednoduché otázky. S kým byste po rozloučení chtěli ještě chvíli zůstat?
Koho pozvat na pohřební hostinu
Začněte několika jmény. Vedle příbuzných vás možná napadne sousedka, která s maminkou chodila na procházky, nebo spolupracovník, se kterým táta dál udržoval kontakt i v důchodu. Zeptejte se sourozenců nebo druhého rodiče, komu by u stolu chtěli udělat místo. Každý může znát někoho z jiného období života zemřelého.
Velikost setkání přizpůsobte tomu, kolik lidí chcete po obřadu vidět a co v ten den zvládnete zařídit. Pokud bude hostina v úzkém kruhu, pozvěte hosty předem a osobně. Můžete jim zavolat nebo napsat zprávu s místem, přibližným časem a prosbou o potvrzení. Pro člověka, který přijede zdaleka, může tahle informace rozhodnout o tom, jak si naplánuje cestu domů.
Jestli zvete všechny účastníky obřadu, řekněte to přímo. Informaci můžete přidat k oznámení nebo ji nechat přečíst po obřadu. Pokud počítáte s menší skupinou, domluvte se s ní předem. Ušetříte si rozpačité zvaní před lidmi, kteří na oběd pozvaní nejsou.
Pokud přijdou i děti, řekněte jim, co bude po obřadu následovat a kdo tam bude. Menšímu dítěti stačí vědět, že půjde s ostatními na oběd a bude si moct sednout třeba vedle tety. U delšího setkání pomůže domluvit se s někým, kdo s ním může vyjít ven, kdyby toho na něj bylo moc. Ať předem víte, na koho se obrátit, když budete zrovna mluvit s hosty.
Jak napsat pozvání
Po rozloučení s tátou máme v jednu zamluvený stůl v restauraci u náměstí. Půjdeš s námi na oběd?
Jak uspořádat smuteční hostinu
Nejdřív si vyberte podobu setkání. Pokud obřad končí kolem poledne a několik lidí přijede zdaleka, může dávat smysl společný oběd. Jestli se chcete jen na chvíli sejít, může stačit káva a něco malého k jídlu. Vyberte místo, kam se hosté po obřadu snadno dostanou. Pokud někdo hůř chodí, zjistěte si, kudy se vchází, jak daleko je parkování a jestli jsou cestou ke stolu schody.
V restauraci se ptejte, kde budete sedět a jak rušno tam v tu dobu bývá. U jednoho dlouhého stolu je těžší slyšet člověka na druhém konci. U více menších stolů se zase může někdo ocitnout mezi lidmi, které vůbec nezná. Pokud víte, že přijede někdo sám, můžete mu nabídnout místo vedle sebe nebo vedle někoho, koho už zná.
Při rezervaci stačí vyřešit několik věcí.
- Čas a počet lidí. Připočítejte cestu od obřadní síně a nechte čas na kondolence. Domluvte se, do kdy můžete upřesnit počet hostů.
- Jídlo a placení. Projděte nabídku, řekněte si, co bude součástí společného účtu, a domluvte se, kdo ho vyrovná. Pro větší skupinu si můžete předem domluvit jednoduchý oběd, třeba polévku a hlavní chod.
- První chvíle u stolu. Pokud chcete všechny přivítat společně, domluvte se s obsluhou, kdy má začít nosit jídlo. Stačí jí říct, že počkáte, až se všichni usadí.
Předem se taky můžete dohodnout, kdo hosty nasměruje a kdo bude v kontaktu s restaurací. Pokud obojí převezme někdo z blízkých, můžete si po příjezdu sednout vedle člověka, se kterým chcete být. Jestli hostinu pořádáte doma, rozdělení práce pomůže stejně. Jeden člověk může přivézt jídlo, druhý se postarat o kávu. I ten, kdo hosty pozval k sobě domů, si pak může v klidu přisednout.
Na zmrzlinu nebo na ryby
Po pohřbu Isabelly McWilliamové zajeli tři z jejích blízkých na zmrzlinu. Snědli ji na parkovišti u Dairy Queen, stejně jako to dělávali s babičkou. Na Long Islandu pozvali blízké Johna Ruggiera na vzpomínkovou plavbu. Na vodě měli strávit den tak, jak to měl John rád, s prutem a něčím k jídlu.
Jak dlouho trvá pohřební hostina
Na kávu si můžete vyhradit půl hodiny, na společný oběd třeba dvě hodiny. Jestli je vám u stolu dobře a máte kde zůstat, můžete po jídle ještě posedět.
Etnografka Miroslava Ludvíková při výzkumu na Moravě v 60. letech zaznamenala trachty, které se po odpoledním pohřbu protáhly do večera. Lékař Ladislav Kabelka v knize Nemocné rozhovory vzpomíná na rodinu, která po pohřbu zůstala spolu skoro do rána.
Co říct na začátku pohřební hostiny
Až se všichni usadí, můžete poděkovat, že přišli, a přidat jednu obyčejnou vzpomínku. Pokud se vám zlomí hlas, klidně se na chvíli odmlčte. Přivítat hosty může i někdo z rodiny, komu se v tu chvíli mluví snáz.
Děkuju, že jste přišli. Táta mi v neděli volával kolem poledne. Pokaždé začínal stejně. „Tak co máte dobrého?“ Každý z vás ho znal trochu jinak. Jestli se vám dneska něco vybaví, povídejte. Klidně i historku, která nás rozesměje.
Pokud vás v tu chvíli žádná vhodná slova nenapadnou, poděkujte lidem cestou ke stolu nebo se s nimi rozlučte jednotlivě. Záleží i na tom, jak je vaše rodina zvyklá spolu mluvit. Někde k obědu patří pár slov pro všechny. Jinde se každý přivítá s lidmi kolem sebe a jídlo začne, jakmile je na stole.
Jak u stolu udělat místo pro vzpomínky
Velká otázka typu „Co pro vás znamenal?“ může člověka uprostřed oběda zaskočit. Pokud si chcete s někým popovídat, zkuste se zeptat na něco konkrétního. „Jak jste se poznali?“ nebo „Kam jste spolu jezdívali?“ Člověk pak může začít obyčejnou příhodou. Třeba tím, že se pokaždé cestou zastavili v téže hospodě a jednou tam nechali klíče od auta.
Máte-li po ruce pár fotografií, můžete je položit na stůl a nechat lidi, ať si je prohlížejí, až budou chtít. Fotka z práce nebo ze zahrady dá někomu příležitost říct, co se tehdy dělo. Kdo zrovna nemá chuť mluvit, může jen poslouchat nebo se na fotku podívat později.
Někdo se možná rozesměje. Někdo jiný bude celou dobu mluvit hlavně o cestě, jídle nebo o dětech. U jednoho stolu se tyhle rozhovory můžou vystřídat během pár minut. Pokud někdo ztichne, můžete vedle něj chvíli sedět. Jestli se sám vrátí k běžnému hovoru, klidně v něm pokračujte.
Vzpomínky na stejného člověka se můžou lišit. Kamarád bude vyprávět o tom, jak ho táta pokaždé rozesmál, zatímco vy si vybavíte hlavně to, jak málo spolu doma mluvili. Pokud vás taková vzpomínka překvapí nebo se vás dotkne, můžete ji chvíli nechat být. Třeba vám později bude příjemnější navázat s tím člověkem mezi čtyřma očima a zeptat se ho, jak tátu znal. A pokud se vám do toho chtít nebude, stačí u stolu poslouchat jen tak dlouho, jak je vám příjemné.
Jeden ze sourozenců se těší, že od ostatních uslyší něco o tátovi. Druhý má po obřadu chuť být sám. Pokud to máte podobně, můžete si předem říct, jak se domluvíte, až bude jeden z vás chtít odejít. Třeba kdo vyprovodí hosty nebo s kým může odjet domů.
Jak přijít jako host a kdy odejít
Když vás někdo pozve, dejte mu vědět, jestli přijdete. Pokud si nejste jistí, zda pozvání platí i pro vás, zeptejte se stranou nebo krátkou zprávou. A pokud po obřadu potřebujete jet rovnou domů, můžete odpovědět jednoduše. „Děkuju za pozvání. Na rozloučení přijdu, po obřadu pojedu domů.“
U stolu se dá nabídnout obyčejná pomoc. Přisunout židli, jít někomu naproti nebo doprovodit staršího hosta k autu. Jestli chcete rodině vyjádřit upřímnou soustrast a před obřadem jste k tomu neměli příležitost, počkejte na chvíli, kdy spolu můžete mluvit stranou. Pokud rodině chcete říct, co pro vás zemřelý znamenal, stačí jedna konkrétní věta. „Když jsem do práce nastoupil, byl to váš táta, kdo se mnou první týden chodil na oběd.“
Jestli rodinu znáte hlavně přes zemřelého, krátce se představte a řekněte, odkud jste se znali. Možná si vás spojí s historkou, kterou jim doma vyprávěl.
Odejít můžete i před ostatními. Když to jde, poděkujte tomu, kdo vás pozval, a v klidu se rozlučte. Pokud je zrovna zabraný do hovoru, můžete mu poděkovat později zprávou.
Když po obřadu chcete jen chvíli posedět
Krátké setkání můžete uspořádat i několik dní po pohřbu. Třeba v sobotu odpoledne doma, až budete mít čas si říct, s kým se chcete sejít. Pokud je domlouvání dalšího termínu těžké, můžete se po obřadu zastavit se dvěma nebo třemi lidmi cestou domů. I po tradičním pohřbu může být společné posezení takhle prosté.
Když se někomu po hostině nechce domů
Pavel si jde pro kabát a máma vytáhne z kabelky klíče. „Vždycky na mě zavolal z obýváku, už když jsem odemykala.“ „Mám jít nahoru s tebou?“ zeptáte se.
Foto: Pexels, fauxels

Nikola Ondrejová
Partnerka Memoárů
Vzpomínky mají jednu zvláštní vlastnost. Časem blednou, stejně jako barvy na starých snímcích. Ale i v té nejzašlejší fotografii z babiččiny půdy stále tluče srdce okamžiku, který byl kdysi vším. Jmenuji se Nikola a mým úkolem je tyto okamžiky opatrovat. Svou prací vracím obrazům jejich jas, aby emoce, které v nich zůstaly schované, mohly znovu promluvit.







